Co jsou zač softwarové patenty?
V poslední době se, zejména v souvislosti s legislativními
událostmi v Evropské Unii, hodně hovoří o softwarových patentech.
Uživatelé počítačů i softwaroví vývojáři však mnohdy neví, co si pod
pojmem "softwarový patent" přesně představit a jakým způsobem mohou tyto
patenty ovlivnit jejich práci (nejen) s počítači.
Tento článek se nesnaží být vyčerpávajícím přehledem problematiky
softwarových patentů. Chceme jednak upozornit na základní skutečnosti, které
v různých debatách bohužel poněkud zanikají, přestože na nich celá
problematika softwarových patentů stojí. Dále pak chceme uvést některé
nejdůležitější úvahy, které z těchto skutečností vyplývají. Předesílám,
že jsem zásadním odpůrcem softwarových patentů, každopádně jakýkoliv náš názor
na ně by měl vycházet z relevantních argumentů, nikoliv omylů. Snahou
tedy je, aby článek posloužil k lepší informovanosti a širšímu náhledu na
důsledky softwarových patentů. Doplňující relevantní a smysluplné
argumenty s patenty související, stejně jako otázky na
nejasnosti jsou vítány v komentářích ke článku.
Co je patent
Patent znamená udělení dočasného monopolu vynálezci nebo objeviteli určité
technologie výměnou za zveřejnění této technologie. První, kdo si
u patentového úřadu registruje určitý vynález nebo objev, na něj získává
monopol a kdokoliv jiný tento vynález nebo objev smí využívat jen se svolením
majitele patentu. Časové omezení uděleného monopolu má v současné době
v USA délku 20 let.
Při úvahách nad patenty je nutno zásadně odlišovat patenty a copyright
(autorská práva). Jsou to dvě zcela rozdílné věci, které je nutno nezaměňovat.
Zatímco patenty se v oblasti softwaru týkají myšlenky, copyright se týká
konkrétní realizace a na použité myšlenky se nevztahuje. Patent zaručuje
monopol na používání myšlenky tomu, kdo si jej zaregistruje, zatímco copyright
automaticky zaručuje plné vlastnictví realizace jejímu autorovi. Z toho
plynou důležité rozdíly. Například patent znamená zveřejnění myšlenky (postup
musí být dostatečně popsán), copyright nikoliv (nemusí být dostupné zdrojové
texty). Vyřešíte-li nějaký problém výhradně použitím vlastního myšlení, nemáte
právo tento svůj intelektuální výsledek jen tak použít, pokud si již někdo
dříve nějakou část uvedeného postupu patentoval. Naproti tomu v případě
copyrightu je nezávislá realizace vaší myšlenky pouze vaším vlastnictvím a
nikdo jiný vůči ní nemůže uplatňovat vlastnické nároky.
K čemu slouží patenty
Formálním cílem patentů je podporovat technický rozvoj. Lidská společnost
si během svého vývoje definuje určitá pravidla svého fungování prostřednictvím
zákonů. Zákony mohou sledovat různé cíle. Mohou definovat základní pravidla
lidského soužití (například odrazovat lidi od vzájemného zabíjení se), mohou
sloužit pro získání finančních prostředků pro realizaci určitých cílů (daně),
mohou pomáhat získávat moc určité skupině lidí (například stanovení vládnoucí
role konkrétní politické strany). Zákony také mohou sloužit k ekonomické
regulaci pro urychlení technického pokroku a zvýšení výkonnosti ekonomiky.
Formálním cílem patentů je prostřednictvím zákonné regulace motivovat
k efektivnějšímu postupu technických inovací.
Naopak formálním cílem patentů není zajišťovat nějakou formu spravedlnosti
v oblasti tzv. intelektuálního vlastnictví ani zaručovat zisky držitelům
patentů. To, kdo konkrétně na patentovém nebo naopak bezpatentovém systému
vydělává či tratí je argument sám o sobě ve vztahu k patentům
bezpředmětný. Rozhodující je pouze ve směru hodnocení dopadů souvisejících
s celkovým technickým rozvojem společnosti a její celkovou kvalitou
(pozitivní či negativní vedlejší efekty).
Cíle formální a faktické se mohou lišit. Známe ze života mnoho příkladů,
kdy jsou proklamované cíle pouhou zástěrkou cílů skutečných. Většina
z nás také posuzuje zákony především z hlediska subjektivního dopadu
na nás samotné. Například na trestní zákoník se běžný člověk dívá jinak než
lupič nebo nájemný vrah. Jinak se na daňové zákony dívá člověk závislý na
sociálních dávkách a jinak milionář platící vysoké daně. Jinak se na zákony
monopolizující moc dívá momentální diktátor a jinak jeho vězeň.
Faktické cíle zákonů se přitom mohou měnit v čase. Dopad zákonů se
může měnit spolu se změnami společnosti a podobně se mohou změnit cíle, ke
kterým se zákon využívá. Nelze tedy pro současnou dobu argumentovat funkcí a
dopadem zákonů, které platily před sto lety, bez zohlednění společenských,
ekonomických a technických změn, ke kterým během posledních sto let došlo.
Fungování současné informační společnosti je po všech těchto stránkách odlišné.
V místech, kde dnes třeba sedí profesionální softwarový vývojář
disponující efektivní komunikační a dopravní infrastrukturou možná před sto
lety seděl sedlák, který svoji vesnici opouštěl jen zřídka a doma vůbec neměl
elektřinu.
V dalším textu se tedy budeme zabývat jak formální stránkou věci,
tj. jaký mají patenty dopad na inovaci, tak i praktickou stránkou věci,
tj. co se ve světě softwarových patentů doopravdy děje.
Co lze patentovat
V oblasti softwaru lze patentovat myšlenky, tedy víceméně cokoliv.
Máme praktické příklady registrovaných patentů snad ve všech myslitelných
záležitostech týkajících se softwaru. Patentovat lze například:
- Matematický objev. Příklad: Šifrovací metoda RSA.
- Algoritmus. Příklad: Celá řada postupů používaných v souborových
formátech videa, obrázků a zvuku.
- Organizaci dat. Příklad: Souborový systém FAT.
- Propojení dat. Příklad: Hypertextový odkaz.
- Technické řešení. Příklad: Cookie, plug-in.
- Uživatelské rozhraní. Příklad: Záložkové přepínání.
Kromě toho je možné patentovat i obchodní metody, což se softwarem také
souvisí. Například existují patenty na platbu platební kartou přes Internet
nebo prodej prostřednictvím mobilního telefonu.
Specifika softwaru
Před hodnocením vlivu softwarových patentů je důležité si uvědomit některé
přirozené vlastnosti softwaru.
Software je záležitostí nehmotnou, patentují se výhradně myšlenky.
K téže myšlence lze dospět nezávislým postupem. Reprodukce těchto
myšlenek je snadná a levná. Naopak drahá bývá jejich konkrétní realizace.
Konkrétní realizace je přitom automaticky chráněna copyrightem.
Softwarové prostředí má silně dynamický charakter, myšlenky se v něm
objevují a projevují velmi často a rychle. Také doba vzniku nových myšlenek
bývá obvykle rychlejší a levnější než v jiných prostředích. Dvacet let je
v tomto prostředí doba velmi dlouhá.
Vývoj softwaru je velmi silně založen na sdílení myšlenek. Vyvíjí-li se
například běžný aplikační software, využívá se vlastností hardwaru a firmwaru,
operačního systému, překladačů, systémových knihoven a celé řady dalších
knihoven. V hojné míře se používají již mnohokrát a na mnoha různých
místech aplikované myšlenky. Existující myšlenky se vylepšují, rozvíjejí a na
jejich základě vznikají myšlenky zcela nové. Jenom ve velmi speciálních
případech dochází k vývoji softwaru, který má spíše izolovaný charakter.
A i v takovém případě dochází k významnému využívání
myšlenek, izolovaná bývá jen konkrétní realizace.
Vliv softwarových patentů na inovaci
Vliv softwarových patentů na inovaci je těžké posoudit. Ekonomické teorie
nejsou matematika, ba ani fyzika -- vychází z předpokladu chování lidí,
kterýžto vstup je vždy jen odhadovaný a nemusí odpovídat realitě. Říká se, že
při dostatečném množství statistických dat lze dokázat cokoliv. To je dobré
mít na paměti při hodnocení jakékoliv ekonomické teorie.
Konkrétní ekonomické rozbory zde tedy nejen z tohoto důvodu pomineme,
zájemci o konkrétní ekonomické studie matematicky nebo empiricky hodnotící
vliv patentů na inovaci mohou nalézt příslušné zdroje na Internetu.
Zjednodušeně však lze říci aspoň to, že v prostředí sdílených myšlenek, na
kterých vznikají myšlenky nové, jsou všichni motivováni k investicím do
objevování myšlenek, protože to rozšiřuje prostor pro objevování myšlenek
nových, čímž je akcelerován rozvoj a z něho z více stran plynoucí
možné zisky (dříve nemožné se stává možným, neefektivní se stává efektivnějším,
atd.). Pokud však držitel patentu může využití myšlenek zablokovat, inovaci
tím v prostředí k inovaci přirozeně motivovaném potlačuje.
Dalším vlivem je, že malé softwarové firmy, které si nemohou dovolit
kontrolu postupů použitých ve svém kódu právníky a vést patentové spory, jsou
patentovým systémem motivovány k velké obezřetnosti. Jakákoliv patentová
žaloba, i potenciálně neoprávněná kvůli možné neplatnosti patentu, pro ně
může být vzhledem k nákladnosti patentových soudních sporů zničující.
Používání jakýchkoliv jiných než bezpečně nepatentovaných myšlenek či dokonce
používání myšlenek vlastních může znamenat hrozbu likvidace produktu, případně
celé firmy. Znamená to, že na úrovni malých softwarových firem softwarové
patenty inovaci přímo potlačují.
Zajímavým jevem v oblasti softwarových patentů jsou případy, kdy
držitel patentu začne patent uplatňovat až mnoho let po jeho registraci.
Z poslední doby známe několik takových případů -- například patent na LZW
kompresi používanou v obrazovém formátu GIF, patent týkající se kompresní
metody používané v obrazovém formátu JPEG nebo patent na souborový systém
FAT. Důvod takového postupu je zřejmý: Kdyby patent začal být uplatňován
okamžitě, dotčené technologie by byly od počátku nahrazeny technologiemi jinými
(jako se stalo v případě formátu PNG coby náhrady formátu GIF). Jsou-li
však dotčené technologie již velmi široce používané, je mnohem těžší je
opustit. Uvedený jev tedy svědčí jednak o tom, že takové patenty jsou
daleko spíše pouhým obchodním trikem než unikátními inovacemi, bez kterých by
se svět neobešel, a jednak o tom, že motivace k inovaci je
v těchto případech dostatečně vysoká i bez patentů.
Na základě uvedeného by bylo možno argumentovat, že patenty podporují
inovaci tím, že motivují ostatní hledat alternativy, které jsou lepší než
původní patentované řešení, jako se například stalo v případě obrazového
formátu PNG nahrazujícího GIF. Ale ve snaze hledat pozitivní prostřednictvím
negativního bývá mnohdy skryt nějaký háček. Pomineme-li duplikaci investic,
navíc motivovanou nikoliv uživatelskou poptávkou, nýbrž administrativní
nutností, je tu závažnější problém tříštění standardů. V případě GIF
versus PNG byly používány místo společného všude podporovaného formátu dva
formáty vzájemně nekompatibilní, přičemž v mnoha softwarech byl podporován
pouze jeden z těchto formátů. V současné době je v mnoha
oblastech velmi obtížné vyvinout softwarový standard, který by nebyl zasažen
žádným patentem. Například World Wide Web Consortium svými pravidly přítomnost
patentů ve svých standardech v určité formě umožňuje. Vyhnout se patentům
může být při tvorbě standardu mnohem obtížnější než jeho samotné technické
sestavení. To je zřejmě nežádoucí stav.
Patenty a svobodný software
Specifický dopad mají patenty na svobodný software. Proprietární software
bývá často licencován způsobem, kdy jsou za jeho používání vybírány licenční
poplatky. Tyto poplatky mohou zahrnovat licenční poplatky za patenty a způsob
licencování může být patentovým poplatkům přizpůsoben.
Naopak svobodný software ze své definice neumožňuje plošné vybírání poplatků
a není ani znám počet jeho kopií. Tím pádem nemůže používat patentované
technologie, u nichž majitelé příslušných patentů vybírají licenční
poplatek za každou kopii. Tím je svobodný software omezen a softwarové patenty
jsou tudíž administrativním opatřením zvýhodňujícím proprietární software před
softwarem svobodným.
Svobodný software je přitom významným zdrojem inovace, protože podporuje
sdílení myšlenek, čímž jednak umožňuje budovat nové myšlenky na myšlenkách
existujících a jednak konkurence je v oblasti svobodného softwaru založena
spíše na inovativních postupech, než na opakovaném přepisování a nabízení
téhož, jak bývá zvykem u softwaru proprietárního. Potlačováním svobodného
softwaru tedy mají softwarové patenty nepřímý negativní vliv na inovaci.
Další důsledky softwarových patentů
Zavádí-li se společenské opatření, je nutno zvážit, zda jeho pozitivní
přínosy převažují nad negativními důsledky.
Jedním z praktických dopadů softwarových patentů na vývoj softwaru je
jeho monopolizace směrem k největším firmám. Důvody jsou dva.
Prvním z nich je, že v patentovém prostředí je nutná znalost
patentů (aby se předešlo žalobám za nevědomé využití patentované technologie) a
existuje bariéra pro vstup do patentového prostředí (zejména poplatky za právní
služby). Tato režie je daleko lépe zvládnutelná pro velké firmy než pro malé
firmy nebo dokonce jednotlivce.
Druhým důvodem monopolizace vývoje softwaru v patentovém systému do
rukou největších firem je, že v patentovém prostředí hraje významnou roli
počet vlastněných patentů. Velká firma má předpoklady si registrovat poměrně
více patentů než firma malá, navíc si spíše může dovolit patentové investice ve
formě odkupu patentových práv nebo firem patenty disponujících. Patentový
souboj je pak pro malou firmu mnohem riskantnější záležitostí, protože riskuje
své převálcování množstvím patentů firmy větší (nezapomeňme na sdílený
charakter softwaru). Dále, velké firmy mezi sebou vzhledem k množství
svých patentů často udržují příměří v podobě vzájemné bezplatné výměny
patentů, z kteréžto výhody jsou malé firmy opět vyloučeny. A nakonec
patentový spor mezi malými firmami může být pro malou firmu zničující, zatímco
velké firmy mají možnost se zhojit na patentu jiném (jako se momentálně snaží
zhojit Microsoft na patentech na FAT po prohraném patentovém sporu týkajícím se
plug-ins).
Je tedy nutno posoudit, zda taková monopolizace je z hlediska dopadu na
vývoj softwaru a následných dopadů na stav společnosti žádoucí nebo
nežádoucí.
V souvislosti se softwarovými patenty se mohou objevit následující negativní jevy:
- Nutnost regulace patentovým úřadem, tj. zvýšení byrokracie.
- Zneužívání patentového systému k patentování trivialit, které
nepřináší žádnou inovaci a slouží jen k parazitování nebo
k likvidaci konkurence. Problémy s fungováním patentového úřadu
registrujícím patenty, které by správně registrovány být neměly (postup
obsažený v patentu není nový, apod.).
- Konzultace vývoje každého softwaru s patentovými znalci, aby nedošlo
k nevědomému porušení patentu, do vývoje softwaru zavádí neproduktivní
článek.
- Nutnost vynucování systému. Neexistuje nic jako přirozené vlivy na
vynucení patentem garantovaného monopolu (na rozdíl například od zámků
chránících před zloději nebo distribuce binárního kódu bez kódu zdrojového
chránícího použité postupy před zveřejněním). Dochází tedy ke zvýšení zátěže
soudů a dalších institucí.
Jaké mohou být důsledky pro uživatele počítačů? Potlačením inovace (ať už
kvůli patentům nebo jejich absenci) se počítače využívají méně efektivně, než
by bylo jinak možné. Monopolizace může vývoj softwaru zdražit nebo naopak
zefektivnit (nechť každý posoudí sám). Potlačení svobodného softwaru nutí
uživaele používat software proprietární se všemi důsledky z toho
plynoucími. Kvůli tříštění standardů uživatel naráží na problémy
s kompatibilitou a musí pro tutéž věc používat software od více výrobců.
A v neposlední řadě více pracovních příležitostí pro právníky.
Závěr
Existuje řada indicií, že softwarové patenty k obecnému blahobytu
přispívají mnohem spíše negativně než pozitivně. Evidentně též dochází
k jejich zneužívání, které je v rozporu s jejich formálním
cílem. Výše uvedené věci nasvědčují tomu, že faktickým smyslem softwarových
patentů v dnešní době není snaha o obecný prospěch, nýbrž snaha
úzkých skupin prosadit zákony sloužící k potlačení konkurence a zvýšení
ekonomického vlivu těchto skupin.
A nakonec jedna aktuální poznámka: Všem zájemcům o problematiku
softwarových patentů lze doporučit návštěvu nadcházející přednášky Richarda
Stallmana na toto téma v Praze.
Odkazy
| 
Reklama
Anketa
