Hurd včera dnes a zítra
V našem pravidelném povídání o historii, principech a filosofii svobodného software tentokrát zabrouzdáme ke břehům jádra GNU Hurd.
Operační systém GNU si původně vytkl za cíl vytvořit svobodnou alternativu k uzavřenému Unixu. Začátkem devadesátých let zbývalo k tomuto ideálu velmi málo - chybělo jen jádro, zajišťující komunikaci mezi jednotlivými procesy a úlohami.
Ono jádro se mělo jmenovat Trix (podle tehdejší manželky Richarda Stallmana). Později došlo k přejmenování na Hurd. Toto jádro bylo navrženo jako mikrokernel, tedy vlastně soubor několika serverů, které spolu komunikují. Vytvoření funkčního jádra na tomto - velmi zdařilém - principu, je ovšem dlouhodobou záležitostí.
Není se tedy čemu divit, že se objevil někdo jiný, kdo stihl jádro udělat jinak (monoliticky) a rychleji. Tím člověkem byl Linus Torvalds, který je dodnes hlavním koordinátorem vývoje Linuxu.
Po spojení Linuxu se systémem GNU vznikl použitelný a hlavně svobodný operační systém, který si okamžitě našel své příznivce a začal se rozšiřovat po celém světě rychleji, než to dokáže kdejaká epidemie.
Díky masivnímu zájmu kolem Linuxu začal pomalu, ale jistě, upadat zájem o jádro Hurd a spolu s upadajícím zájmem i jeho použitelnost. V dnešní době má například velmi slabou podporu hardware a k jeho praktickému nasazení by bylo zapotřebí mnoho sil.
Přesto se na Hurdu i nadále pracuje a troufám si říct, že vzniká jádro, které možná v budoucnu vytlačí Linux. Je to jen otázka času a úsilí vývojářů, jestli se jim něco takového podaří. Faktem ale je, že mikrokernel je vynikající řešení a jsem přesvědčen o tom, že "operační systémy budoucnosti" budou právě toto řešení využívat.
Máte-li zájem projekt Hurd podpořit a zapojit se případně do jeho vývoje, určitě se podívejte na oficiální stránky projektu .
| 
Coolhousing
Anketa
