Proč by software neměl mít majitele (2/2)
Ve druhé části článku věnovaného vlastnictví software se spolu s Richardem Stallmanem podíváme zejména na ekonomické a právní důvody odmítnutí copyrightu.
Přirozená práva
Autoři si často nárokují speciální spojení s programy, které napsali, a prohlašují pak, že jako výsledek tohoto spojení jsou jejich touhy a zájmy ohledně programu důležitější než zájmy ostatních - nebo dokonce zájmy celého zbytku světa. (Většinou společnosti, ne autoři, vlastní copyrighty na software, ale tento rozdíl můžeme zanedbat.)
Pokud lidé vůbec cítí nějaké sympatie k myšlence přirozených práv, pak pouze ze dvou důvodů.
Prvním důvodem je přehnaná analogie s materiálními objekty. Pokud si uvařím špagety, pak mi bude vadit, pokud mi je někdo jiný vezme a zabrání mi tak v jejich snězení. V tomto případě máme já i ta druhá osoba stejný zájem na předmětu sporu, výslednice sil je nulová. Minimální rozdíl mezi námi stačí k rozhodnutí o etické rovnováze.
Pokud ale používáte nebo upravíte program, který někdo napsal, pak se vás to dotýká přímo, zatímco autora pouze nepřímo. Když dáte kopii příteli, ovlivní to vás a vašeho přítele daleko více než to ovlivní autora. Neměl by mít právo říkat, abyste tyto věci nedělali. Nikdo by neměl.
Druhý důvod je, že lidé jsou přesvědčováni, že přirozená práva autorů jsou přijímanou a nezpochybnitelnou tradicí naší společnosti.
Historie ale ukazuje, že spíše opak je pravdou. Myšlenka přirozených práv autorů byla posuzována a rozhodně zamítnuta v Americké ustavě. To je důvod, proč ústava pouze povoluje systém copyrightu, ale nevyžaduje ho; to je důvod proč říká, že copyright musí být dočasný. Za účel copyrightu také považuje podporu vývoje - nikoli odměnu autorů. Copyright částečně odměňuje autory, a více pak vydavatele, je to však pouze míněno jako způsob, jak ovlivnit jejich chování.
Opravdu zavedená tradice naší společnosti je, že copyright zasahuje do přirozených práv veřejnosti - a že to je obhajitelné pouze v zájmu veřejnosti.
Ekonomie
Poslední argument, který se používá pro ospravedlnění vlastnictví software je ten, že vede k větší produkci software.
Na rozdíl od ostatních argumentů má tenhle alespoň legitimní přístup k věci. Je založen na platném cíli - uspokojení uživatelů software. A je empiricky jasné, že lidé vytvoří více něčeho, pokud je jim za to dobře zaplaceno.
Ekonomický argument má ale chybu: je založen na předpokladu, že rozdíl je jen otázkou množství peněz, které musíme zaplatit. Předpokládá, že produkce software je to co chceme, bez ohledu na to zda vzniklý software má, či nemá vlastníka.
Lidé tento předpoklad často přijímají, protože souhlasí s naší zkušeností s fyzickými objekty. Vezměme například sendvič. Řekněme, že byste mohl snadno získat stejný sendvič buď za peníze, nebo zadarmo. Pokud ano, pak jediný rozdíl je cena, kterou zaplatíte. Ať už ho musíte zaplatit nebo ne, má sendvič stejnou chuť, stejnou nutriční hodnotu a v obou případech ho můžete sníst pouze jednou. Jestli jste získali sendvič od vlastníka, nebo ne, nemůže ovlivnit nic, jenom množství peněz, které potom máte.
To platí pro jakýkoli materiální objekt - to zda má či nemá vlastníka neovlivňuje přímo co to je, nebo co s tím můžete dělat pokud to získáte.
Ale pokud má program vlastníka, pak to velmi silně ovlivňuje, co to je a co můžete dělat s kopií, pokud si jí koupíte. Rozdíl není jen otázkou peněz. Systém vlastnictví software podněcuje vlastníky software k produkci něčeho - ne však k produkci toho, co společnost skutečně potřebuje. A to způsobuje nehmotné etické znečištění, které postihuje nás všechny.
Co společnost potřebuje? Potřebuje informace, které jsou skutečně přístupné veřejnosti - např. programy, které mohou lidé číst, opravovat, přizpůsobovat a zlepšovat, nejen používat. Ale softwaroví vlastníci většinou dodávají černé skříňky, které nemůžeme studovat nebo upravovat.
Společnost potřebuje také svobodu. Pokud má software vlastníka, uživatelé ztrácejí svobodu kontrolovat část svého vlastního života.
To je důvod proč říkáme, že svobodný software je otázkou svobody, ne ceny.
Ekonomický argument pro vlastnictví je klamný, ale ekonomická otázka je reálná. Někteří lidé píší užitečný software pro potěšení z jeho psaní, nebo pro obdiv a lásku; pokud ale chceme více software než produkují tito lidé, musíme zvednout výdaje.
Free Software Foundation (Nadace pro svobodný software), charitativní organizace pro vývoj software, vydělává na prodeji CD-ROM a manuálů (které mohou uživatelé volně kopírovat a upravovat), a také z příspěvků. Nyní má personál složený z pěti programátorů a tří lidí, kteří vyřizují poštovní objednávky.
Někteří autoři svobodného software vydělávají prodejem podpory svých produktů. Cygnus Support, se svými přibližně 50 zaměstnanci, odhaduje, že přibližně 15 procent aktivit jeho pracovníků je vývoj svobodného software - slušný podíl pro softwarovou firmu.
Společnosti včetně Intelu, Motoroly, Texas Instruments a Analog Devices se spojily, aby podpořily vývoj svobodného GNU překladače jazyka C. GNU překladač pro jazyk Ada je pro změnu podporován US Air Force, která věří, že je to nejlevnější cesta jak získat vysoce kvalitní překladač.
Jako počítačový uživatel, můžete zjistit, že používáte nesvobodný program. Pokud vás přátelé požádají o jeho kopii, bude špatné je odmítnout. Spolupráce je důležitější než copyright. Ale undergroundová tajná spolupráce netvoří dobrou společnost. Člověk by se měl snažit žít poctivý život s neskrývanou hrdostí, a to znamená říci "Ne" uzavřenému software.
Tento článek vznikl za přímé spolupráce s Richardem Stallmanem.
| 
Coolhousing
Anketa
