IPv6 - protokol budoucnosti (1)
V posledních dnech jste možná zaznamenali častý výskyt zpráv o docházejícím počtu IPv4 adres. Co se ale bude dít po jejich vyčerpání?
O tom, že počet IPv4 adres, tedy běžných IP adres, které zná většina uživatelů jako unikátní identifikátor síťových zařízení v Internetu, není, s ohledem na boom internetového průmyslu, zrovna dostatečný, se ví již dlouho. Zhruba v polovině devadesátých let proto začala vznikat snaha o vytvoření nového protokolu, který by vydržel pokud možno navždy a řešil by i problémy a časem objevené nedostatky původního návrhu IPv4.
Zrodil se tak koncept IPv6, respektive jeho první podoba. Ta se postupem času ještě živě vyvíjela a doznávala větších i menších změn. Výsledkem je dnes masově nasazovaný produkt, který zřejmě již v příštím roce vytlačí skomírající IPv4.
Dle dlouhodobých statistik RIPE, resp. IANA, by měl být počet volných IPv4 adres vyčerpán v průběhu září příštího roku. Podobné odhady už přišly mnohokrát na přetřes, ovšem vždy se je podařilo oddálit vývojem nových technologií (NAT), zpřísňováním pravidel pro přidělování adres atd. Dnes již takové tendence nejsou a dá se tedy předpokládat, že toto datum bude finální a dočkáme se tak konečně vytouženého přechodu na moderní IPv6.
Čím se ale IPv6 vlastně oproti svému předchůdci liší? Hlavní změna, kterou přinesl IPv6, je daleko větší adresní prostor. To umožňuje větší pružnost při přiřazování adres. Prodloužená délka adresy odstraňuje potřebu použití překladu síťových adres z důvodu vyčerpání adresního prostoru. Také zjednodušuje otázku přidělování adres a přečíslování při změně poskytovatele připojení. Nicméně, nebylo záměrem tvůrců protokolu IPv6 přiřadit stálou adresu každému člověku či počítači (část adresy se při změně poskytovatele připojení změní).
Je běžné vidět příklady snažící se ukázat jak absurdně velký je adresní prostor IPv6. Obsahuje celkem 2128 (zhruba 3.4×1038) adres, což odpovídá počtu 5×1028 adres pro každého z 6.5 miliardy dnes žijících lidí. Nebo také 252 adres pro každou hvězdu ve známém vesmíru - milionkrát více adres pro každou hvězdu, než umožňoval protokol IPv4 pro naši planetu.
Vysoký počet adres umožňuje hierarchické uspořádání, což zjednodušuje směrování a přečíslování. Pro protokol IPv4 byly vyvinuty mnohdy složité techniky CIDR pro co nejlepší využití omezeného adresního prostoru. Přečíslování při změně poskytovatele připojení může být velmi obtížné, jak je diskutováno v RFC 2071 a RFC 2072. Nicméně, s IPv6 se přečíslování stává téměř automatickým, jelikož identifikace hostů jsou odebrány z identifikátoru poskytovatele připojení. Existují oddělené adresní prostory pro poskytovatele připojení a pro klienty - ty jsou "nedostatečné" v bitech adresního prostoru, ale velmi efektivní pro provozní záležitosti, jako například změna poskytovatele připojení.
Tolik na úvod o IPv6. Příští týden se k tomuto tématu vrátíme a pokročíme dále do tajů tohoto moderního protokolu.
|
Reklama
Anketa
